První měsíc

ČTVRTEK 8.2.2018

Po vzpamatování se z orientačního týdne byl další úkol dne jasný – nakoupit si konečně jídlo! Součástí mise bylo koupit ingredience na knedlovepřozelo, které jsem chtěla druhý den uvařit Kilayi! V obchodě jsem chodila asi půl dne, ostraha už po mně koukala, protože jsem kroužila uličkama s mobilem v ruce sem a tam a košík měla pořád prázdný. V mobilu byl jednak nákupní seznam, ale hlavně můj nejlepší kamarád – Google Translater!

Většina etiket je tu totiž jen v nizozemštině, občas je na nich jako bonus leda francouzština, což mi při hledání kysaného zelí a nového koření zrovna moc nepomohlo 😃 Největší záludností ovšem byly bramborové knedlíky, které tady zjevně neexistují, tak jsem místo nich nakonec pořídila gnocchi! Á la Babica: „Když nemáte knedle, tak tam dejte gnocchi!“.

Po sto letech v obchodě a plném košíku jsem u pokladny zjistila, že Jumbo je dalším obchodem, kde mi nefunguje karta. Juch! Naštěstí teda mají opodál prozíravě bankomat. Kurz jsem raději moc nezkoumala, rychle vybrala, zaplatila a frčela dom.

Večer se měl odehrát Skype hovůrek s Verulí a do té doby odpočinek. Ovšem po návratu dom jsem zjistila, že mi nefunguje kamera, a následující tři hodiny jsem tak strávila stahováním ovladačů, restartováním počítače a modlením se, aby mi z toho noťas nevybuchl a ještě se někdy rozjel. Nakonec se projevilo mé skryté ajťákovské já, po pár infarktech se mi kameru rozjet podařilo a Verča se tak mohla rozplývat nejen nad mým hláskem, ale i vizuálním doprovodem.

 

PÁTEK 9.2.2018

Pátek jsem si nechala volnější, protože se mi mozek pořád vzpamatovával z toho kvanta změn, informací a nových lidí. Hlavním bodem dne samozřejmě bylo mé slavné knedlovepřozelo! Kilaya byla nadšená a restované cibulce z pod masa jsem udělala takové promo, že ji pak ještě dlouho sama vychvalovala až do nebes!

Pak jsem se akorát vydala na farmářské trhy pro čerstvá avokáda, tři za euro! No nekup to! …no…ehm… “Nekup to!“ jsem si opravdu říct měla, protože tři ze tří jsem nakonec musela vyhodit. Velmi výhodná koupě! 😀 Už dřív jsem takto opustila jiný stánek, kde mi dali za jedno euro avokáda čtyři, ovšem po tomto incidentu jsem se rozhodla, že šetření na avokádech není na místě, pořádně se ze stipendia rozšoupnu a budu od teď snobsky chodit do stánku, kde jsou za jedno euro avokáda pouze dvě! Hohó, rich bitch alert!

Večer jsem ještě měla hovor s mamkou, obě jsme seděly u počítače a společně se procházely po Groningenu přes Street view

 

Mé slavné knedlovepřozelo!1

 

SOBOTA 10.2.2018

Kilaya mi na oplátku uvařila taiwanské jídlo, tisíc různých mističek, ze kterých si člověk přihrnuje do své misky s rýží. Všecko bylo vynikající a nejvíc mi chutnaly na česneku osmahnuté fazolové lusky! Po vytrávení jsem se vydala na expedici do Ikei, ze které nakonec byla patnáctikilometrová túra. Večer na nás klepl Fabian odnaproti, jestli nechceme jít pokecat do kuchyně, posbíralo se nás pár z různých pokojů a klábosili do noci 😊

2

 

NEDĚLE 11.2.2018

Běháníčko po parku kolem a okolo. Přímo v něm trochu bahna, což nejdřív byla sranda, ale po tom, co jsem se div nepřizabila, když mi to na jednom břehu uklouzlo, jsem to vzala radši do přilehlých uliček 😃 Díky tomu jsem objevila čtvrť plnou krásných cihlových domků, srdce zaplesalo a pobíhala tam další hodinu. Vyřízená, ale s okysličenou hlavou, jsem se pak vrátila dom a už jen odpočívala. Produktivita level milion! 😃

3

 

PONDĚLÍ 12.2.2018

S Kilayou jsme se vydaly na misi vyhození koše!!! 😃 Každý dům má kartu, kterou přiloží na popelnici a tím ji odemkne. Celkově se mi ten jejich systém hrozně líbí! Na chodníku je jen malý box, do kterého se smetí vkládá, po zavření propadá do obřího kontejneru, který je pod zemí (něco, jak v Brně na Moraváku, ale tady je to všude). Na ulici je tak všechno hezky uklizeno, smetí se neválí nikde kolem, popelnice nesmrdí a všichni jsou šťastní ❤

Odpo pak Fabian jako správný rakušák pekl na sobotní společnou večeři sachr, tak jsem kroužila kolem, ochutnávala a ovoňávala a u toho jsme se smáli venkovnímu počasí, kde se co pět minut střídaly kroupy a jasná obloha. Ale na kole se tu jezdí i v závějích a mínus dvaceti, takže pohodka. Po sachru jsem ještě zašla koupit ingredience na bramboráky, které jsem měla v plánu na druhý den dělat já a pak jsem začala slavnostně sepisovat první článek semka!

 

Celé to ovládá jeden oranžový pán s dálkovým ovládáním 45

Výhled z kuchyně – kroupy, sníh a cyklisti6

ÚTERÝ 13.2.2018

Dopo škola, první půlka host o sociálním vlivu na kriminalitu, druhá půlka sexy učitel Kees o vlivu na zdraví. Groningen chce být prvním nekuřáckým městem a sociální psychologové (pod vedením Keese) v tomto úkolu hrají hlavní roli. Další důvod, proč Groningen milovat! ❤ Pak jsem skočila na trhy koupit majoránku do bramboráků a množství mám tak na pětiletku. Sezobla jsem pár ochutnávek holandských sýrů a frčela na další přednášku Human factors, kde jsme řešili vývoj designu kokpitu letadel a palubních desek aut. Po skončení jsem pospíchala dom na bramboráky, nakonec se ke mně přidala i Ivka ze Slovenska, tak nám to šlo hezky od ruky a na mezinárodní večeři, kde se sešly celé koleje, jsme pak tuto laskominu mohly představit celému světu. Hodně lidí si na přípravách národních jídel dalo fakt záležet, tak bylo co ochutnávat. Všechno jsme sezobli, zneutralizovali pivem a bylo nám fajn.

Kolem univerzit a nemocnic je nekuřádká zóna, kuřáci musí potupně semka7

Kolejní žranice, bramboráky zmizly hned!8

STŘEDA 14.2.2018

Ráno Developmental psychology a Organizational change. Hlavním bodem Valentýna však bylo KOLO! Předtím jsem byla na čekací listině, a i když nachodit denně 10-15 kilometrů bylo fajn, už jsem se vyzvednutí nemohla dočkat! 😃 Kolo jsem nakonec nekupovala, ale pronajímám si ho přes SwapFiets. Vyšlo na mě oranžové (všechna kola mají v národních barvách Nizozemí), na místě mi ho švarný hoch pošteloval na moji výšku, znova zkontroloval, jestli všechno funguje, a cestou domů jsem si už udělala cyklovýlet po okolí. Večer jsem se po letech vzdoru rozhodla založit Instagram pro spamování fotkama, když už je na to tady na blogísku spešl šablona, a hrozně jsem se u toho nachechtala. Připadala jsem si jako stařenka objevující nové technologie 😃 Zbytek večera jsem pak už jen trávila šťouráním se v Instagramu, dolaďováním formátování stránek a psaním článku.

9

 

ČTVRTEK 15.2.2018

Nějak jsem se nemohla vykopat, spací počasí, chtěla jsem se na kole vypravit do ACLA (sportovní centrum) koupit členství, ale než se tak stalo, prošvihla jsem otevírací dobu a šla se teda aspoň proběhnout do parku, abych si zachovala trochu sebeúcty 😃 Večer pak jen další drobné úpravy stránek a opětovné čtení článku (ano, občas tisíckrát měřím, než řežu 😃).

 

PÁTEK 16.2.2018

Tentokrát už se akce ACLO podařila, členství jsem koupila a následně si jezdila po okolí na kole. Omládla jsem u toho skoro o dvacet let, protože jsem se musela znova učit zastavovat. Kolo totiž nemá brzdy (ani převody), takže si ze začátku na křižovatkách pokračovalo směle dál v krasojízdě poté, co jsem intuitivně šmátrala po brzdě na řídítkách. Navíc jsem si postupně zvykala, že tu všichni jezdí jako šílenci. Platí tu pravidlo, že jakmile je někde metrová mezera v davu chodců nebo cyklistů, tak tam prostě vjedeš! Na gramy se tu nehraje, kolo váží tunu, takže to chce trochu cviku, než člověk zjistí, jak rychle je schopen se rozjet a do této mezery vlítnout 😃 Večer jsme si s děckama na kolejích společně uvařili a pokračovali v komornějším seznamování se.

 

SOBOTA 17.2.2018

S Kilayou jsme se hecly, že budeme produktivní, vstaly jsme hezky v sedm a vydaly se na kole do ACLA na jógu. Po návratu jsme si ještě vyluxovaly, poklidily, vypraly a já pak zapojila tentokrát své skryté technické já a jako prvnímu člověku v novodobé historii se mi podařilo nastavit kolejní sušičku tak, že jsem z ní měla prádlo opravdu suché (to půjde do životopisu!). A od Kili jsem večer dostala dárek na čínský nový rok

 

Budu jí věřit, že ty klikiháky jsou přání do nového roku a né kungpao10

 

NEDĚLE 18.2.2018

S Fabianem jsme taky byli produktivní a vyprali jsme všechny ručníky, utěrky a povlečení, já jako zkušený sušičkář jsem se pak ujala i druhého procesu! Poté jsem znovu ladila všechny texty na blogu jako správný hnidopich, ale večer jsem první příspěvek konečně vítězoslavně pustila do světa 🙂 brašule, Verulína a Šodý dostávají kokyno za pomoc a zpětnou vazbu! ❤

 

PONDĚLÍ 19.2.2018

Vyrazila jsem brzy ráno na pilates, abych po příjezdu zjistila, že hodina odpadla. Tak jsem si pak aspoň jela dalších pár kiláků do města koupit lístek na exkurzi do Randstad Holland a pak jsem si už jen psala s Verčou o chlapech.

 

ÚTERÝ 20.2.2018

Sexy Kees na nás celkem kašle a furt nám na přednášky cpe hosty. Jako hosti sice super (tentokrát o dopravní psychologii), ale Kees je Kees. Pak frnk na trhy pro čerstvou zeleninu a ovoce, dát další šanci avokádám a pak na Human factors. Po přednášce jsem náhodou potkala Jardu (taky z brněnské psychologie) a zakecali jsme se na ulici na dvě hodiny, dokud nám nezačaly mrazem odpadat končetiny. Večer jsme si na kolejích opět společně uvařili a pak hráli Dixit.

 

STŘEDA 21.2.2018

Škola, škola, škola. Večer jsem dělala publikum Kilayi, když si potřebovala natrénovat prezentaci projektu a za odměnu mi pak udělala speciální čínskou slanou palačinku se sýrem a vajíčkem. ❤

 

ČTVRTEK 22.2.2018

Zdá se, že nemůžu lepek. Od příjezdu do Nizozemí se mi zbláznila kůže, říkala jsem si, že je to třeba novým prostředím, stres atd., ale už to trvalo moc dlouho. Po prozkoumání jídelníčku jsem naznala, že by za tím mohl být právě lepek, protože v Česku jsem poslední roky vlastně jedla jen celozrnné těstoviny a žitný chleba a tady jsem začala nejdřív levnějšími obyč těstovinami a toasťákem. Jídelníček jsem si teda překopala a uvidíme. Odpoledne jsem zašla toto zjištění oslavit na jógu, kterou tentokrát vedla asi šedesátiletá dáma, co nás všechny totálně strčila do kapsy a od té doby chodím pravidelně! 😃

Cestou z jógy jsem se stavila říct do SwapFiets, že mi trochu vržou šlapátka, hoch na to koukl, řekl, že mám pravdu, a do minuty už jsem vyfasovala kolo nové! Opět pošteloval na výšku a domů už jsem si to tentokrát frčela na šedém provedení. To mě ujistilo, že pronájem kola byl správná volba, protože někteří, co si tu kolo koupili, na něm dvakrát vyjeli a už ho museli dát do opravny a všechno platit. Já se o nic starat nemusím a buď mi kolo okamžitě opraví nebo rovnou dají nový kus. Navíc mi to nové šedé ladí k outfitkům daleko líp než oranžové, takže spoko! 😃

11 rovně

 

PÁTEK 23.2.2018

Azuro jsem využila k cyklovýletu k Zernike, do přístavu s krásnýma barevnýma domkama. Azuro ovšem znamenalo i mrazivo, v přístavu byl obchod, tak jsem se tam hopla ohřát a objevila super pípátka na nákup. Večer se v Brně konala proslulá párty u Vahyho, což mi způsobilo malou nostalgičku (Vahy, čti: byla jsem velký smutňák a brečela v koutě!), zároveň spolubydla byla pryč, tak jsem tu poprvé spala sama a bylo to zvláštnííí 😊

12

Pípátka pasují do nákupních vozítků a vy průběžně víte, za kolik to máte13

SOBOTA 24.2.2018

Jelikož jsem do půl čtvrté ráno měla dopisovačky a hovory s Verčou a Nikčou na Vahypárty, jak jim tam chybím ❤, vylezla jsem z postele až v poledne a abych aspoň něco udělala, zašla jsem si do Primarku koupit tenisky! 😃 Večer dojela Kili, tak jsme se objímaly a pak klábosily, jak kdybychom se neviděly půl roku.

 

NEDĚLE 25.2.2018

Po snídani jsem hopla na kolo a vydala se na objevování Groningenu, jela jsem k muzeu a pak kam se mi zachtělo. Po návratu jsem povýšila design kola na umění: barevnýma páskama jsem si olepila celá řídítka, abych si tady v těch kvantech kol to svoje našla. Celý den se střídaly vánice a azuro – aprílové počasí na konci února. Večer jsem pak unavená jen odpočívala a ze srandy klikla na nizozemskou populární hudbou, co mi Youtube vnucoval, načež jsem další tři hodiny strávila posloucháním nizozemského rapu (vedou u mě Lil Kleine a Jack $hirak! 😃)

Muzeum14

PONDĚLÍ 26.2.2018

Dopo jsem poslouchala další dutch music a pak vyrazila do obchodu. Na zpáteční cestě mě zastihly pidikroupy a vichřice, tak jsem to měla i s obličejovou akupunkturou. Kili mi na zahřátí udělala čínský bubble tea z čokomlíka a pak jsem se vrhla na psaní druhého článku.

 

ÚTERÝ 27.2.2018

Šílená chumelenice, po ní hned slunko a zářivý prašan, tak jsme se šly s Kilayou projít po přilehlých uličkách a pokochat se. Po procházce jsem se vydala za Jardou – v závějích na kole. Musely by tu být aspoň dva metry sněhu, aby se nejezdilo. Pokoupili jsme něco na trzích a pak šli na hranolky, co mi doporučovala Kamča s Eďou, protože je tu měly před rokem. Obsluha z naší tržby měla určitě radost, protože u jedněch hranolek jsme se zakecali na dvě hodiny. Venku ale bylo -15°C, tak có, žejó?! Když už nám to bylo blbý, přesunuli jsme kecání ven a sněm rozpustili až nám zas začaly upadat končetiny.

No dobře, takové závěje to nebyly… 1516…ale na kole bez vzorku a brzd po dlážděných ulicích celkem adrenalin 😀 17

Hranolky jako dobrý, ale že bych z nich úplně rodila, to zas ne 😀 18

STŘEDA 28.2.2018

Řekly jsme si s Kili, že budeme mega produktivní a že se budeme učit! A tak se i stalo! Kili se dopo učila na zkoušku, já přečetla skripta, vypracovala jednu analýzu a pak jsme se společně vydaly odstresovat na pilates. Tentokrát už upadávání končetin až tak přehnané nebylo, protože když jsme se vracely, byla pocitová teplota hlášena -23°C. Takže nám během jízdy na kole div neupadly jak ruce ve dvojich rukavicích, tak obličeje. Pilates ale předcvičoval fešný pán, tak nás hřálo aspoň to. Večer jsme pokračovaly ve studijní produktivitě.

 

ČTVRTEK 1.3.2018

Dopo dělání dalších úkolů do školy, pak v mrazu na jógu a koupit lístek na další exkurzi. Na jezírku v parku se bruslilo, tak jsem se chvilku pokochala a pak valila dom do tepla, protože pořád bylo kolem -20°C. Navíc zlehka foukalo, přesněji teda rychlost větru byla hlášena 55 km/h, což by tak odpovídalo tomu, že jsem několikrát málem spadla z kola, když fouklo zboku, a že po ulicích byly popadané skútry a stromy 😃

Na jezírku se bruslilo…19…sáňkovalo…20…a taky hrál fotbal 😀 21

PÁTEK 2.3.2018

Dodělala jsem vítězoslavně další semestrální úkol a pak jsme jeli na jógu s Fabianem odnaproti. Zkusil to poprvé v životě a zrovna nás mučili takovým způsobem, že už se ke mně asi nikdy nepřidá 😃 Po cestě dom jsem si v parku dělala nové kamarády (viz foto). S Kili jsme si pak udělaly podle jejího taiwanského receptu kuře na mandarinkách a chilli, ze zbytků vajíček a mouky jsem jí udělala svítek, tak čučela jak puk. A pak už jsem valila rychle spát, protože jsem ráno vyrážela na výlet do Amsterdamu, Haagu a Rotterdamu a o tom zas příště 😊

 

Po návštěvě Krakowa před dvěma lety totiž začali holubi z celého světa na Verču útočit, tak jsem jim trochu domlouvala!27

A do debaty jsem zahrnula z preventivních důvodů i racky!2829

 

OBRÁZKOVÝ BONUS:

Potkala jsem Kim Kardashian!22

Děcka tu vedou ke zdraví i plyšákama ve tvaru mrkve a brokolice ❤ 24

A občas tu svítilo slunko i v zimě a pak bylo na zahrádkách opalovando grando 😀 233025

R.

Reklamy

Orientační týden

PÁTEK 2.2.2018

Po první noci v Groningenu jsme vyrazily s Ivkou pěšky směr Ikea na oběd a nákup (Ivka je taky od nás z psychologie, o ročník výš). Nabídka jídel se dost lišila, tak jsme na jistotku zvolily vegekuličky s fazolovými lusky. Český Ikea smažák tady překvapivě nevedou 😃 Pokoupily jsme nějaké ty misky, talíře, drobnosti, a hlavně peřinu a poštář! Na místní poměry ceny kupodivu nebyly o tolik vyšší než u nás. Po stokilometrovém trajdání mezi nizozemskými názvy jsme se do restaurace stavily ještě jednou za odměnu na výborný pudink a dortík. Taky jiné než u nás, ale vy-ni-ka-jí-cí!

Po návratu do centra jsem se vydala na lov voděodolných bot, jelikož moje boty se příjezdem do jiné země urazily, popraskaly a vzhledem k tomu, že první dny tu furt pršelo a fučel vítr, tak být celý den ve studených promočených botách nebylo zrovna supiš 😃 Navštívila jsem skoro všechny obchody světa, ale po čtyřech neúspěšných hodinách jsem to vzdala, protože už jsem potřebovala valit na ESN sraz. Jediné pozitivní na tom bylo, že jsem prolezla město křížem krážem, zašla si na farmářské trhy, a i přes uslimpané počasí jsem byla nadšená, jak je to tu prostě krásný!

1 Trhy tulipány2 Trhy tulipány 2

Večer nám odstartoval ESN orientační týden (Erasmus student network) pro nové zahraniční studenty. Rozdělili nás do skupin zhruba po 12 lidech, každá skupina dostala dva vedoucí z řad místních studentů a ti nás celým týdnem provázeli. Našimi vedoucími byly dvě super holky, jedna z Anglie a jedna z Řecka, které tu studují taky psychologii, zbytek skupiny byl mix nejrůznějších národností i oborů. První večer byl spíš takový seznamovací a otrkávací, šli jsme k jedné z holek na byt, dostali jsme večeři, pokecali jsme, dali pár piv a pak se vydali na uvítací párty.

Když jsme si tak pochodovali směr párty, někdo měl super nápad a z balkónu jednoho domu chrstnul na ulici kýbl s vodou. Celkem běžná záležitost takhle v jednu v noci. Všichni jsme na sebe čučeli, že „co to k sakru bylo?!“, no a kdo to celé schytal? Přestože jsme šli jako jedna velká skupina, tak jenom mě to slilo od hlavy k patě 😃

Asi to ale byla karma, protože jsem předtím v Ikei viděla mezi pytlama s peřinama i jeden polštář, který zabalený vypadal úplně stejně jak peřina, krom pidi popisku, a nějaký chudák si toho určitě nevšiml a pak doma brečel s dvěma poštářema a bez peřiny! Takže svět byl zas v rovnováze a já se šla v mrazu a větru dom převlíct a osušit. Než jsem došla na pokoj, bylo půl třetí a už se mi zpátky na párty jít nechtělo, tak jsem to nakonec zapíchla a šla spát, ale tentokrát už pod peřinu a né kabát! Juch!

Peřina první den vs. druhý den

22 Polštář a peřina první den upr m 4 Polštář a peřina druhý den

SOBOTA 3.2.2018

Ráno jsem se probudila do sněženíííí. Jedna Španělka z naší ESN skupiny ten den dokonce viděla padat sníh poprvé v životě, tak jsem měla radost i za ni ❤ V poledne jsme měli hromadný sraz, kde jsme si mohli vybrat dva workshopy, kterých se chceme během odpoledne zúčastnit, já se rozhodla pro City tour a pro Univerzitní muzeum. Procházka po městě byla parádní, studentka, která nás provázela, nám dala i dobré tipy, kde je co k vidění zadarmo a kde se za rozumnou cenu dobře najíme.

Z univerzitního muzea jsem pak byla naprosto nadšená! Jedním z hlavních celouniverzitních výzkumů je zkoumání toho, jak žít co nejkvalitněji a co nejdéle. Současná expozice muzea má název „Gelukkig Gezond!“, což znamená něco jako „Veselý a zdravý!“. Zabývá se pojmem „Healthy aging“ a mapuje 6 různých aspektů zdravého stárnutí a přístupy k jeho zkoumání za posledních pár staletí. Expozice je tak rozdělená na 6 částí a to: pohyb, složení stravy, trávící ústrojí, spánkové vzorce, emoční rovnováha a zeměpisné klima.

A jelikož v minulosti neměli takové zobrazovací techniky, jaké máme dnes, a zkoumali lidské tělo pouze pitváním se v něm, tak expozice obsahuje i spoustu atypických koster a naložených těl, které na univerzitě reálně k výzkumům používali.  Ze soužití s mediky jsem už zvyklá na ledasco, takže uřezané části těla ani naložená siamská dvojčata mě nešokovaly tolik jako něco, co jsem ještě v životě neviděla, a sice kostry kojenců a batolat nastavené do vzpřímené polohy. To vám trochu zmate mozek, protože naživo to prostě takhle nikdy neuvidíte.

Muzeum 1Muzeum 2Muzeum 3

Předchůdce Broadmannovy mapyMuzeum 4Muzeum 5Muzeum 6Muzeum 7Muzeum 8Muzeum 9

Středověká detoxikace organizmu 😀 Muzeum 13

Canned spinach, though.Muzeum 10

Původní hradby GroningenuMuzeum 12

Jak se mění teplota těla při různých emocíchMuzeum 11

V jiné části muzea pak je ukázka vývoje techniky v Nizozemí a její vliv na pokrok ve vědě, kde lze vidět třeba první televizi od Phillipsu, první óbr disketu, kterou univerzita za miliony pořídila, a nebo taky první elektromobil na světě, který byl sestrojen světe div se zhruba 50 let před prvním spalovacím motorem! Historické okénko: první elektromobil byl sestrojen holandským profesorem Sibrandusem Stratinghem a jeho asistentem Christopherem Beckerem roku 1835!! Dneska se prý v elektromobilech používá úplně stejný princip, ale na detaily se mě neptejte 😃

První televize od PhillipsuTelevize 2Televize 1

První elektromobil na světěElektromobil

Po muzeu jsem ještě chvilku pochodila po městě, podařilo se mi sehnat ultra teplé a ultra nepromokavé boty, pak jsem se vydala na kolejní schůzi, kde jsme podepsali, že koleje nezapálíme, ani nebudeme provádět nějaké rozsáhlé stavební rekonstrukce a pak jsem valila na další ESN seznamovací akci k jednomu místnímu studentovi.

Byli jsme na krásném a hrozně nóbl mezonetovém bytě v centru města a hráli beerpong na obřím mramorovém stole. Těžká dekadence! Donesla jsem si tam pár piv z obchodu, na kterých stálo, že jsou „Premium Pilsner“, tak jsem je jako správný Čech musela podrobit důkladnému posudku. Nutno uznat, že chutnaly dobře! Postupně jsem teda zjistila, že „Pilsner“ z nějakého důvodu píšou na každé druhé pivo, berou to prostě jako typ piva, ale samozřejmě jsem všechny přítomné o původu slova patřičně vzdělala!

Premium PilsnerPilzner zdejší

Po tomto jsme byli ještě víc premium 😀 Heineken na fancy bytě

NEDĚLE  4.2. 2018

Ráno mi Kilaya celá nadšená dala ochutnat výborné čokoládové mlíko, co koupila v Jumbu – chutná přesně jako Pikao! Tak jsem měla menší českou nostalgičku a pak jsem se vypravila na „Sportovní den“. Začínal ve 12 hodin, ale po předchozí noci to bylo evidentně brzo, protože z 12 lidí naší skupiny, jsme se na sportovním centru objevily celkem v počtu 2! 😃

Já v té době ještě neměla kolo, takže jsem se prošla hezky 3 kiláky na čerstvém vzduchu, což mě taky trochu nastartovalo. Cestou jsem měla i první názornější ukázku zdejšího aprílového počasí, protože jsem vycházela za krásného teplého slunečného dne a po půl hodince jsem dorazila při sněhové vánici promrzlá na kost. Za dalších 5 minut samozřejmě zase svítilo slunko.

Akce se konala v ACLO, což je skvělé sportovní centrum, přes které se dá provozovat asi miliarda sportů. Já si v rámci ukázkového dne vyzkoušela sportovní gymnastiku, box, šerm, párový tanec, judo a badminton. Jinak ale nabízí třeba i golf, jízdu na koních, skydiving, windsurfing nebo potápění s přesahem do filozofie 😃

Aclo diving

Po programu jsem se vydala na další tříkilometrovou procházku domů, dala si vařící sprchu na rozmrznutí a pokračovala dvoukilometrovou procházkou do kongresového centra Hanze Palace, kde jsme dostali večeři následovanou představením Impro comedy, což bylo něco na způsob české Partičky, jen daleko vtipnější 😃

Po skončení jsem šla v noci zase dva kiláky dom a pak mi upadly nohy.

Hanze plaza

PONDĚLÍ 5.2.2018

V pondělí nám oficiálně začala škola a konalo se uvítací setkání pro všechny zahraniční studenty psychologie. Po všech důležitých formalitách nás rozdělili do malých skupin a dostali jsme papír se zadáním hry, která sloužila jednak k tomu, abychom našli všechny budovy fakulty, a druhak, abychom se trochu seznámili.

Cesta do školičkyIMG_20180216_100838_951

V naší skupině jsme měli jednu hrozně afektovanou Finku, která mluvila jako robot, nechápala žádný vtip a brala tu hru šíleně vážně. Milá holka, ale hrozný mimoň, takže zatímco my ostatní jsme spolu klábosili o tom, z jaké jsme země a jak se nám tu líbí, tak ona důležitě pochodovala se zadáním a mapou, navigovala, my ji odevzdaně následovali a nakonec byli všichni spokojení. 😃

To bylo ten den, co se týče školy, vše a pokračovala jsem v aktivitách s ESN. Večer totiž byla na programu lekce Nizozemštiny, kterou vedl neskutečně charismatický a vtipný učitel. Nizozemština je vskutku zajímavý jazyk, pro jehož správné vyslovování jsou potřeba svaly, o kterých člověk ani neví, že je má. Prý až se vrátíme domů, tak se nás budou všichni ptát, co se nám stalo s obličejem. Because Dutch is like bodybuilding for you face! Naučil nás, jak správně chrochtat, zazpívali jsme si písničky asi tak pro tříletá děcka a spokojení a vysmátí jsme pak pokračovali na další program.

Tím byla návštěva italské restaurace, po ní někteří lidi z naší skupiny ještě pokračovali do víru velkoměsta (po tom, co celý předchozí sportovní den prospali a nabrali síly, že ano), ale moje introvertní část už potřebovala alespoň pět minut bez tohoto nonstop intenzivního sociálního kontaktu posledních dní a šla jsem si teda dom projít všechny ty letáky a papíry s informacemi, které jsme od příjezdu nasbírali.

Po cestě dom jsem taky potkala pána, co používal moc samoopalovacího krému 😀 Moc samoopalováku

Během dne se mi ještě podařilo sehnat „nejlepší věc na světě alias Spekulatiskovou pomazánku“ (pozn. redakce: znáte z prvního příspěvku!), takže po tom, co jsme se asi v deset potkali v kuchyni s Kilayou a s Fabianem odnaproti, jsme si udělali klidný romantický večer ve třech – já udělala toasty se Spekulatiskama, Kilaya ohřála čokoládové mlíko, Fabian dodal oplatky z Rakouska, měli jsme se krásně a povídali si asi další tři hodiny.

Nejlepší věc Speculatoos

ÚTERÝ 6.2.2018

Dopoledne jsem měla svoji historicky první psychologickou přednášku v Nizozemí! Byla jí aplikovaná sociální psychologie (Social environmental and behaviour), nadchl mě nejen obsah přednášky, ale i sóu seksí vyučující. Holanďani se o sebe prostě umí starat a mají super přízvuk, tak to jen tak na okraj, ale jinak je to taky děsná bedna, píše knihy, přednáší po světě, dělá výzkumy a tak 😃

Po přednášce jsem frčela na organizovanou prohlídku hlavní knihovny a pak s Jardou (taky z psychologie) na trhy. Farmářské trhy se tu konají třikrát týdně a většina věcí, je tam daleko levnější než v běžném obchodě. Bývá tam jednak klasicky ovoce a zelenina, ale taky třeba ryby, maso, sýry, koření, domácí pečivo, oříšky nebo květiny. A navíc se tam dá mega levně sehnat avokádo a mango, takže to tu baštím po kilech.

Trhy 4Trhy 2Trhy 3Trhy

Pak jsem si skokla na další hodinu o lidských faktorech (Human factors), kde jsme řešili hlavně dopravní psychologii a design kokpitu letadel, pro co nejkratší reakční čas a co nejvyšší bezpečnost. Tady bych se mohla rozepsat na sto stránek, protože mi to přišlo neskutečně zajímavé, ale nechám si to třeba na jindy 😃 Každopádně něco, co se u nás v ČR vůbec neučí.

Po této hodině jsem se znova sešla s Jardou a vydali jsme se do půjčovny kol, protože jsem se konečně rozhodla, že si kolo nebudu kupovat, ale jen si ho na semestr půjčím. Jarda už tady prošel všechny cykloobchody a půjčovny, tak jsem měla odborný dozor. Ta, do které jsme se vydali, byla ovšem zavřená, protože se jim tam někdo v noci vloupal, tak jsem se zapsala v té druhé na čekací listinu a kolo si vyzvedla o týden později (Na Valentýna! V dalším příspěvku bude! Oranžový drak! Juch!)

Večer pokračoval ESN program, kterým byla návštěva kina s filmem „The Post“, což v češtině volně přeložili jako „Akta Pentagon: Skrytá válka“ 😃 Film od SpielbergaMeryl Streep a Tomem Hanksem, kvalitka! V titulkách jsem pak jako vždy vyčkávala na Kaplana, který dělá zvuk ve všech kvalitních hollywoodských filmech. A byl tam! Takže v pořádku, film schválen!

The post

Když jsem pak došla schvácená dom s vidinou brzkého spánku, překvapil mě pištějící požární alarm. Někdo tak zběsile vařil, že alarm spustil, danou kuchyň vyvětral a přestalo to, jenže se spustily alarmy i ve všech ostatních kuchyních, a ty už na žádné větrání nereagovaly. Když jsme volali servis, tak řekli, ať větráme, že to určitě za chvilku přestane. Přestalo. Po dalších třech hodinách. Díky tomu, že došly baterky.

STŘEDA 7.2.2018

Spánek se tedy příliš nekonal a ráno jsem musela vstávat brzo na hodinu vývojové psychologie, kterou jsem si dala jako opáčko před státnicema. Ve stavu, v jakém jsem se tam doplazila, jsem myslím byla pár těch vývojových stádií pozadu. Snahu zůstat vzhůru a dávat pozor mi neusnadňovaly ani ultra pohodlné sedačky, protože hodina se konala v tom stejném kině jako večerní film! Dopoledne na filmy nikdo nechodí a tak se tam prostě občas učí! 😃

Hodina kinoHodina kino 2

Učitel přetáhl a tak jsem měla 5 minut na přeběhnutí celého města krz další přednášku o změnách ve firmách (Organizational change). Tam nás vyučující trošku děsila tím, jak všechny firmy zbankrotují a lidi přijdou díky strojům o všechnu práci (a pak možná celý svět vybuchne!), já na to mám sice hodně názorů, ale neměla jsem sílu s ní argumentovat, tak jsem radši jen pokračovala ve snaze neusnout.

Po přednášce jsem se zašla slavnostně nahlásit na radnici a tímto momentem jsem tedy oficiálně občanem Groningenu! Juch juuuch! Do pětistránkového formuláře jsem musela vypsat i jména rodičů, jejich data a místa narození, to stejné pro všechny současné a bývalé manžely a děti, plus jak dlouho tu hodlám dýchat nizozemský vzduch a proč jsem tu. Po předložení vyplněného formuláře jsem jen dodala občanku, počkala až paní všechno nakliká do systému a za pět minut jsem byla fuč. Jako nový občan a úplně nový člověk jsem se vydala konečně dom! Když jsem se Kilayi ptala, co je na mně nového, tak to teda nepoznala 😦  s nápovědou pak na to přišla a slavily jsme! Asi pět vteřin! A pak jsem se šla rozplácnout! 😃

Večer se pak ještě konala párty na zakončení ESN týdne, a i když jsem se asi do desíti snažila samu sebe přesvědčit, že tam půjdu, nakonec to prostě neklaplo a šla jsem se radši po tom neskutečně nabitém týdnu trochu vyspat. A rozhodnutí to bylo dozajista správné, protože jsem nakonec spala 14 hodin v kuse, takže druhý den snad i Kilaya musela uznat, že už konečně jako nový člověk vypadám! 😃

To byl tedy první týden napěchovaný novými lidmi, informacemi a vjemy. Bylo to super, pokud se na Erasmus chystáte, tak na rozjezd ESN určitě doporučuju, ale připravte se na to, že prostě ten týden nebudete spát, budete jíst co kde najdete po kapsách, protože nebudete mít čas si zajít ani pořádně nakoupit, a na konci nedáte do kupy jedinou smysluplnou větu v angličtině ani v češtině 😃 Poznáte ale spoustu skvělých lidí i z jiných oborů, prozkoumáte křížem krážem město a zažijete věci, o kterých byste jinak neměli ani páru 😊

V dalším příspěvku se můžete těšit na info už o trochu klidnějším chodu života v Groningenu, po tom, co jsem se řádně rozkoukala, a taky třeba o tom, jak se vše změnilo pořízením kola! ❤ 😃

OBRÁZKOVÝ BONUS:

Když frajersky parkujete svůj vůz před oknama obývákuIMG_20180218_092600_296

Ahoj, já jsem Rumča a mám úchylku na cihlové barákyIMG_20180217_120749_782IMG_20180227_231410_272

Výhled z kuchyněVýhled z okna z kuchyně kolejní

Parkoviště před školouParkoviště před školou

R.

Nizozemínko – cesta

Jestli jsme se spolu v posledním roce alespoň jednou potkali, patrně jsem vás neopomněla touto informací zahrnout, pokud však tomu tak nebylo, tak se na vědomost dává, že se aktuálně nacházím na Erasmu v Nizozemí!

Vše začalo právě před zmíněným rokem výběrovým řízením a od té doby už to jelo – tisíce dokumentů, podpisů, vybírání předmětů, zařizování ubytování, pojištění, plánování cesty, zkoušky, předávání práce, vystěhování z bytu, balení a teď jsem tu! 🙂

Kočka z odjezdu teda dvakrát odvařená nebyla!

1 Kočka na kufru upr m

ÚTERÝ 30.1.2018
Na cestu jsem vyrazila autobusem z Brníčka do Prahy, odkud mi druhý den ráno letělo letadlo do Eindhovenu.

 

STŘEDA – 31.1.2018
V Praze, i den předtím v Brně, bylo krásně slunečno, teplo, azuro, … Česko se se mnou prostě loučilo ve velkém stylu. Asi abych na něj nezapomněla a koukala se zase brzo vrátit! ❤ Nizozemí nemělo nejmenší snahu něco předstírat a rovnou mě přivítalo deštěm a vichrem 😀

V Praze2 Praha slunečno upr m

Nad Prahou3 Nad Prahou slunečno upr m

Nad Eindhovenem4 Nad Endhovenem zataženo upr m

V Eindhovenu5 V Eindhovenu déšť upr m

To mě však vůbec neodradilo a okamžitě jsem si ho i tak zamilovala! S Rickem (nizozemský kamarádíček, kterého znám díky Couchsurfingu) jsem byla domluvená, že mě počká na zastávce kousek od jeho domu. Měla jsem instrukce koupit si jízdenku v trafice na letišti.

Tu ale zrovna rekonstruovali a než jsem doťapala na informace pro odpověď na otázku, kde jinde jízdenku koupit, tak uběhlo nějakých deset minut, během kterých se letadloví spolucestovatelé už z letiště odklidili a já pak, po koupení jízdenky v automatu, nakráčela do prázdného autobusu. Chvilku jsme čekali na další lidi, ale nikdo se neobjevil, a tak se pan řidič rozjel.

Když mě ve zpětném zrcátku viděl zmatenou, jak se rozhlížím po prázdném autobuse, se smíchem na mě zavolal, že dneska to mám holt s osobním řidičem. Šla jsme se k němu radši dopředu přesvědčit, jestli jsem slyšela správně a u té příležitosti jsme se pak zakecali, že jak se mám a co mě přivádí do Nizozemí. Zhruba po dalších deseti minutách jsem se zeptala, jestli pak na nádraží snadno najdu další spoj, na což on odvětil, že na nádraží přece vůbec nejede a že jsem teda asi ve špatném autobuse! Paráda! Času jsem sice měla spoustu, ale že bych potřebovala utratit celé stipendium za krasojízdu po Eindhovenu, to zas jako úplně ne-é 😀

Po mém smíchu s lehce prosvítajícím zděšením však dodal, že si dělá srandu a že jasně, že tam jedeee a vzhledem k tomu, že mám autobus pro sebe, tak je to dokonce jediná zastávka, páč všechny ostatní jakožto rozvážecí spoj vynechá 😀 Uuuuf! Pak si teda ze mě ještě chvilku dělal srandu, společně jsme se nasmáli, poklábosili, celkově byl pán naprosto super a jako první dojem z nové země jsem si snad nic lepšího ani přát nemohla 🙂

6 Prázdný autobus upr m

Po cestě jsem byla nadšená z ulice, kterou jsme projížděli a která byla plná krásných cihlových baráčků. Jenže po chvilce mi došlo, že to není jen jedna ulice, ale že takové je prostě CELÉ město a v podstatě CELÉ Nizozemí! ❤

Nádraží v Eindhovenu bylo nakonec neskutečně přehledné, což jenom nadále sytilo můj skvělý první dojem. Hned jsem našla naplánovaný navazující spoj, chvilku se pokochala tamním dopravním systémem a pokračovala dál. Jedinou nevýhodou teda byla cena jízdenky, která při každé změně spoje stála 4 eura. Mno… ubytování jsem měla v Eindhovenu zadarmo, tak jsem si to nějak v hlavě zdůvodnila a moc to radši neřešila 😀
Celkově je ale Eindhoven neskutečně krásné město a rozhodně doporučuju navštívit! (Z Prahy jsou teď navíc mega levné spoje!)

7 Eindhoven nádraží upr m8 Eindhoven nádraží 2 upr m

Po dojetí na zastávku jsem si hodila k Rickovi věci, dala si horký čaj na rozmrznutí a čekali jsme, jestli třeba přestane pršet. Pak jsme ale skočili i v dešti na kola a vydali se na výlet na farmu. Jednalo se o bio/eko/supr/čupr/takřkasamoudržitelnou/bezva farmu, která se (světe div se) nachází skoro v samotném centru města. Nechtěla jsem Ricka zdržovat prohlídkami centra, protože to si můžu projít kdykoliv, ale navrhla jsem, že se přidám k čemukoliv, co si potřebuje zařídit, a tak jsme se vydali právě na tuto farmu, protože si chtěl nakoupit.

K samoudržitelnosti farmy napomáhá i to, že přímo na ní mají vlastní obchůdek, kde si člověk může jejich produkty koupit, takže jsme pořídili čerstvou zeleninu, čerstvá vajíčka, čerstvé mléko i čerstvý sýr! Díky tomu, že je tam Rick pečený vařený a zná tam všechny, jsme farmu mohli i křížem krážem prolézt, pomazlili jsme prasátka, kravičky, telátka i kuřátka, a pak jsme si ještě dali na zahřátí i horkou čokoládu z tamního mléka v kavárničce, která je taky součástí, a vydali se v dešti na kolech dom.

Tam jsme si pak z nových ingrediencí udělali (ehm… respektive Rick udělal a já zatím vyprávěla o cestě z Česka) sladké i slané palačinky, které chutnaly naprosto famózně. Jelikož posledních pár let mléko takřka nepiju, samozřejmě jsem se z něj pak šíleně osypala, ale to mi bylo fuk, nelituju! Bylo od veselých kraviček a palačinky byly mňamina! Navíc jsem u té příležitosti ochutnala i typické nizozemské sladkosti typu čokoládová „posypka“ (z kvalitní čokolády, né polská hmota) a pak i tu nejlepší věc na světě alias pomazánku s příchutí Speculatisek – ty sušenky ke kávě/Lotusky! Omnomnom!

9 Obchůdek z farmy ovoce upr m10 Obchodek z farmy sýry upr m11 Prasátka venku upr m12 Kravičky uvnitř upr m13 Kavárnička na farmě upr m

Po vytrávení jsme se pak vydali na kolech znova do centra a sice do Hubu, kde Rick pracuje. Je to v podstatě takové místo, kde pomáhají cizincům žijícím v Eindhovenu s tím, aby se v klidu usadili. Poradí s razítky, dokumenty, bydlením, prací, potkají se tam se spoustou dalších cizinců i místních, pořádají tam i různé zajímavé přednášky a akce, prostě takové komunitní centrum, kde si místní a cizinci můžou vyměňovat informace a zkušenosti.

Pak jsem se taky náhodou ocitla na setkání jedné politické strany, které Rick pomáhá s kampaní. Myslela jsem, že to bude hromadnější, no nakonec se jednalo o dost úzkou společnost asi 15 nejdůležitějších lidí a celkem se nasmáli, když v půlce zjistili, jaký to jsem vetřelec, protože celé setkání probíhalo v nizozemštině. To mi ale nevadilo, protože jsem chtěla prostě nizozemštinu naposlouchat a aspoň nějaká slova chytnout, což se i podařilo, tak jsem byla spokojená.

Potom mě pozvali i na navazující neformální setkání, kde jsem dostala pivo (mají tu dobré!) a nějaké to zobání a poklábosili jsme. Dost mě potěšilo, že většině Nizozemců vážně nedělá problém komunikovat v angličtině, spousta z nich za mnou i sama přišla pokecat, nebo kvůli mně přepli jejich společnou konverzaci do angličtiny, abych rozuměla. Takže supiš.

Pak jsme (překvapivě opět za deště) hopli na kola a jeli dom. Následoval vařící čaj, vařící sprcha, pak mi Rick ještě zahrál na kytáááru, dostala jsem asi deset peřin a po třech dnech cestování a stresování jsem se konečně zas pořádně prospala.

ČTVRTEK 1.2.2018
Druhý den ráno jsem do sebe lupla snídani a vydala se na nádraží. Jak už jsem zmínila, nádraží je neskutečně přehledné. Super věcí je i to, že pouze s platnou jízdenkou se dostanete přes turnikety vedoucí k nástupištím, takže za nimi už jsou opravdu jen lidé, kteří někam jedou nebo kteří přestupují. Nikdo se tam teda nepotuluje a je tam čisto. A mají i super lavičky, které poslouží opravdu jen k čekání na vlak a nebojíte se na ně sednout.

15 Super lavička v Eindhovenu upr m

Jelikož jsem si na nádraží nechala víc času, než bylo díky jeho přehlednosti potřeba, měla jsem ještě chvilku na kochání se a pozorování nízkopodlažních vlaků. Né že bych si na tom nějak ujížděla, ale bylo fajn vidět, jak jim to tam všechno hezky šlape.

Mi pak dojel dvoupatrový vlak, kterým jsem se vypravila do Utrechtu. Tam jsem měla na přestup 13 minut, ale opět pro neutuchající přehlednost jsem byla na dalším nástupišti asi za tři vteřiny. Nevím, jestli jsem měla jen štěstí, ale všechny vlaky, které jsem potkala byly fakt parádní, čisté a moderní. Všude jsou displeje s dalšími zastávkami a časy příjezdů, tlačítka na otevírání dveří, záchody skoro jak v pětihvězdičkovém hotelu! A ano bylo tam mýdlo, toaleťák i ubrousky! 😀

16 Nízkopodlažní vlaky upr m17 Můj dvojpatrový vlak upr m

Dalším vlakem jsem už pokračovala do cílové stanice – Groningenu! Tam mě vyzvedl Willem, což je můj buddy přes ESN systém (to stejné, jak se starám v Brně o Erasmáky, akorát teď z druhé strany). Vrazila jsem mu jedno zavazadlo a vyrazili jsme na koleje. Přestože v Utrechtu sněžilo, v Groningenu skoro azuro. Okamžitě jsem si město zamilovala: krásné baráčky v krásných ulicích, krásní lidi na krásných kolech, krásné kanály s krásnými loděmi, krásné sluníčko, … prostě krásná práce, Groningene! ❤

19 Groningen kanál upr m20 Groningen u kostela hezu barák upr m

Na kolejích nás hned uvítali, ubytovali, všechno vysvětlili. Se spolubydlící jsme náhodou přišly ve stejný čas, takže jsme se zrovna skamošily a rozdělily si pokoj. Měl to být společný pokoj, ale celkem jsme to vyhrály a do většího pokoje je jakoby „vklíněn“ menší, který se dá zavřít a je tedy samostatný. „Menším“ myslím prťavou nudli, kde mi půlku prostoru zabírá postel a druhou půlku stůl, ale já jsem z něj nadšená. Spolubydlící mi nabídla, že se třeba můžeme v půlce vyměnit, abych nebyla špatná z toho, že mám o tolik menší prostor, ale myslím, že to ani potřeba nebude. Nakonec stejně máme dveře skoro pořád otevřené a zavíráme je v podstatě jen na noc, ať se nerušíme po ránu.

(Spolubydlící je mimochodem neskutečně milá holka z Taiwanu jménem Kilaya, v páťáku na ekonomice a marketingu. Trošku jsem se obávala, jaké to bude mít po několika letech samostatného bydlení spolubydlící, ale obavy byly nakonec zbytečné. Neskutečně si sedneme, máme si pořád o čem povídat, společně jsme pokoupily nějaké vybavení do pokoje i do kuchyně, nijak se neomezujeme a prostě nemohla bych být spokojenější!)

Hned po ubytování jsme vyrazily na univerzitní ceremonii pro přivítání nových studentů. Na tu si škola pronajala největší a nejhezčí možný prostor, a to prostě celou katedrálu! Coby ne! Po pár sympatických proslovech tam byla prezentace všelijakých studentských organizací a akcí a pak i živá hudba a neomezené jídlo a pití, abychom jim neumřeli hlady po příjezdu do města ❤ Což bylo od školy nejen super gesto díky neumření, ale také jsem se tam při jezení a popíjení seznámila se spoustou lidí.

21 Ceremonie martinichurch upr m

Po návratu jsme ještě trochu poplkaly s Kilayou a pak padly do postele. Já si teda nebrala od kolejí polštář a peřinu (50 euro půjčovné) a fikaně si na druhý den naplánovala výlet do Ikei, takže jsem první noc strávila trošku na punk 😀 Ale spala jsem spokojeně jak dudek, protože, ať už to zní jako největší klišé světa, už tehdy jsem věděla, že vyrazit na Erasmus prostě bylo jedno z těch nejlepších rozhodnutí mého života ❤

Polštář a peřina
22 Polštář a peřina první den upr m

To tedy byl příjezd do nového domova! Pokud jste dočetli až sem, tak gratuluju a taky děkuju a obdivuju! 😀 Původně jsem chtěla sepsat všechny dosavadní zážitky, ale už první dny jich bylo tolik, že jsem se, jak vidno, kapánek rozepsala a raději to zde už utnu a další dny si nechám na další článek, jinak byste ten sto stránkový elaborát nedočetli asi ani vy! 😀 A pokud až sem nedočetl vůbec nikdo, tak to neva, protože až o tom všem budu za 50 let vykládat vnoučatům a nebudu si půlku pamatovat, tak to prostě využiju jako tahák!

18 Nový domov

R.